Pokud se rodiče rozhodnou, že se jejich dítě bude věnovat sportu, obvykle vyberou jednu z nejoblíbenějších sportovních aktivit. O jakou se jedná? Je to buď fotbal, tenis, nebo hokej. A na ten se zaměřím právě já. Bohužel talentů v poslední době stále ubývá, což je dáno nejenom nedostatečnou výchovou mladých hráčů, ale je to dáno třeba také tím, že mnohdy je důležitější protekce, než talent. Přesto se řada hráčů dokáže prosadit, což považuji za plus. Co naopak považuji za mínus, to je fakt, že mnozí z nich odcházejí třeba již v patnácti a šestnácti letech.
Jak je to se vzděláním?
Obvykle má mnoho takto mladých hokejistů za sebou základní školu a následně začínají školu střední. Jelikož dostanou zajímavou hokejovou nabídku, daná škola jde v podstatě do pozadí. A to já považuji za velmi špatný a zcela logicky také velmi chybný přístup. Vzdělání by i v rámci hokejové kariéry mělo být velmi důležité.
Obvykle je daný mladý hokejista jenom přihlášený na to nedůležitější, co v podstatě bude potřebovat. Tím není nic jiného, než jazykové kurzy, které budou nezbytné k tomu, aby se mohl domluvit s trenérem, spoluhráči, ale aby se mohl domluvit i v místě, kde bude hrát. Takové vzděláním ale nejenom podle mého názoru celkem málo. Bohužel rodiče v tomto směru hráče tlačí spíše do hokeje, a to hlavně z toho důvodu, že v něm vidí pro ně to nejdůležitější. Nebudeme si společně nic nalhávat, jelikož všichni víme, jaké se dnes v nejprestižnějších hokejových ligách točí peníze.
Škola až později a dálkově
Sami hráči však někdy v budoucnu usoudí, že škola je přece jenom potřeba a že není jenom přípravou na budoucí povolání, ale že nám může nabídnout také několik důležitých informací a znalostí do našeho života. I proto si řada hokejistů následně dodělává školu později, a to dálkovou formou. I k tomu mám několik výhrad. Nejenom, že je to dle mého názoru již poměrně pozdě, ale dodat musím i to, že dálkové školy obvykle nenabízí tak dobré vzdělání, jako prezenční studium. Nehledě na situace, kdy daný hráč nastoupí na školu soukromou.